Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metalové retro je dnes v módě a já si říkám, proč by ne. Ti, co zažili originální dobu heavymetalové revoluce a v té dnešní se už moc nevyznají, se k němu mohou upínat naprosto logicky, a ti, co ji naopak nezažili, mají jeho prostřednictvím až následně možnost poznat, jaké dobrodružství to tehdá bylo. V obou případech se to každopádně zdá být pozvánkou k poslechu poměrně lákavou, obzvláště když kápnete na partičku, které fouká svěží (retro)vítr do plachet.
Na poli thrash metalu to ostatně vidíme dnes a denně, ovšem v jeho stínu není záhodno zapomínat ani na původní heavy metal (který tomu všemu dal jméno), poctivě vydobytý z ocelové rudy a doleštěný báječnými melodiemi, rozhodným zpěvem a atmosférou jak vystřiženou z výpravného thrillerového bijáku. Ten si k tomu také říká své (naposledy třeba krásně na letošním živém albu „Live By Fire II.“ švédských ENFORCER), a i když v čistě domácích podmínkách má kolikrát tendenci uklouznout k „agrární“ bigbítové bídě, přece jen se zde najdou výjimky.
Jednou z nich jsou dozajista kutnohorští TORRAX, mladá kapela, jež na to jde opravdu poctivě od osmdesátých let minulého století. A jelikož na svém druhém albu, nazvaném stručně „Příběhy“, pěstuje nejen originální formu, ale především důraz na její živelné a svébytné provedení, máme v necelých čtyřiceti minutách jeho drážek šanci najít nejednu skladbu, co potěší a zaujme.
Je to prostě kovové, uctivě vzhlížející k ikonám klasického heavy/speed/power metalu a především nakažlivé, až kolikrát uši přecházejí. A rozhodně se s tím hoši nepářou, to tedy ani náhodou. Od otvíráku „Noční můra“ až po závěrečný kus „Poutník“ je to jako jízda na namydlené kovadlině, na níž se nemáte čeho chytit, ale nejpozději u třetí v pořadí „Z pekla a zpět“, z níž se vylíhne opravdový adrenalinový zážitek, stejně zjistíte, že se vlastně ani chytat nechcete. A TORRAX to do vás sázejí neomylně dál, „Nechte je vzplát“, titulní „Příběhy“ nebo „Morganův sen“, to všechno jsou krásné kousky, jimž heavy metal doslova tepe v pomyslných spáncích.
Podobně „retro“ jsou i texty, jejichž náměty kolikrát vykouzlí úšklebek na rtech (ano, třeba Fredyho Kruegera ve zmíněné úvodní věci už bych tedy dnes opravdu nečekal), ale v jistém smyslu je to pochopitelné a nutně spojené s tím, co jsem už konstatoval – tihle hoši zkrátka ještě neměli příležitost si o mnohých často omílaných tématech zazpívat. A tak tomu lze jistě porozumět, obzvlášť když to podstatné, tedy na „Příbězích“ servírovaný heavy metal, má takové grády.
Neni som velmi zastancom tychto retro vln. Sice som nevyrastal v osemdesiatych rokoch, ale tie zakladne nahravky z toho obdobia mam vypocute, tak teraz nemam potrebu vyhladavat podobne kapely. Nic zaujimave mi to neponuklo. Naj. skladba: Morganův sen
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.